Slavíme 2. jubileum !! :) :)

A ještě skvělá zpráva ;)

Také slavíme 2. jubileum !! Hip Hip hurá :) hip hap hop ;) :-DD

2. výročí pomoci pejskům bez domova, pomoci s výchovou, s výcvikem, převýchovy, různé problémy a různé ,,psí záležitosti,, a nejen to jsme úspěšně řešili a vyřešili :) ;) a samo řeším i dál. Sama mám obrovskou radost, když se člověk ohlédne zpětně za vším, o co se snažil, komu pomohl a hlavně, že se to podařilo :)

Mějte se všichni moc fajn, o Silvestru dávejte pozor na svá zvířata při strašlivých petardách (raději venčete dříve ať nedojde k nějaké katastrofě) a mějte se všichni moc a moc rádi ! :) 

a prozatím v Novém roce 2014 ahoj věrka :)

a ted jednu ,,malou,, modlitbičku za všechny pejsky na světě . . . :) :) :)

Andělíčku můj, při všech pejscích stůj. 

Ať se žádný v této době, neocitne při chudobě. 

Prosím i za kočičky, za chlupaté sestřičky. 

Ať nás mají lidi rádi, vždyť jsme jejich kamarádi. 

Děkuji ti andělíčku, že vyslyšíš mou prosbičku.

zdroj:facebook.com

31.08.2013

K pořádnému zamyšlení a uvědomění si každého člověka . . . 

In order to continue reflection and awareness of each person. . .

Toto mi dnes přišlo před oči, a stále člověka více mrzí, jací lidé jsou, respektive jak lidé velmi rychle pochytili "hyenismus". Můžu jim jen požehnat a přát jim, aby prozřeli. K tomu není co dodávat, jen se dle toho chovat. Neznám čistější duše, než jsou ty psí. . .

vaše pomoc a psí poradce Věrka Hejtíková.

Smutný příběh z úst jednoho psíka:
"Když jsem měl 6 týdnů, koupili jste si mě. Hodně jsem si hrál s dětmi a byl jsem s vámi velmi šťastný. Jak jsem rostl, rostli se mnou i starosti o mě a i můj apetit. Děti si se mnou už nechtěli hrát, a když jsem přiběhl a čekal pohlazení, tak mě odehnali a mnohokrát do mě i kopli. Jedno krásné ráno mě posadili do auta.
Ja jsem byl tak šťastný, konečně po dlouhých měsících vidím i něco jiného než naši zahradu.Zastavili jsme na krajnici dálnice,odhodili jste můj oblíbený míček.
Utíkal jsem za ním, ale když jsem se vrátil, vy jste tam už nebyli.
Bezradně jsem běhal mezi auty s míčkem v tlamě. Řidiči na mě troubili a našli se i tací , kteří zrychlili když mě uviděli. Chtěl jsem běžet na kraj cesty, protože
jsem se velmi bál. Najednou jsem pocítil silný náraz v boku a víc jsem se nemohl postavit.Z posledních sil jsem se doplazil na kraj cesty. Pokoušel jsem se jít za
vámi, ale nedokázal jsem to. Okolo mě byla samá krev. Byla tma, bál jsem se, byla mi zima. Míček jsem ještě stále držel v tlamě, byl jsem si jistý, že se pro
mě vrátíte. Marně jsem štěkal, vyl, nikdo se u mě nezastavil. Po dlouhých hodinách u mě zastavilo auto, a nehledíc na krev a bláto mě uložil do svého auta. Když
auto zastavilo, běžel k nám muž v bílém plášti. Jen smutně zakroutil hlavou. Můj nový pán, který mě znal 15 minut mě objal a velmi plakal. V tu chvíli jsem pustil
míček, abych mu oblízal ruku a vyjádřil mu svoje "DĚKUJI". Potom jsem usínal a naposledy jsem zaslechl jak můj nový pán pláče. Už se nebojím, nic mě nebolí a není mi zima" Zemřel jsem ".
Možná kdyby jsem nerozhryzal bačkory tak hodně, mohl jsem
jěšte žít!